Koláčkovy povídky (které se dílem navracejí do normalizačního úhoru let sedmdesátých, dílem spadají do současnosti) se zcela přirozeně ocitají ve společenství kultovních "outsiderských" knih, jako je Pelcovo A bude hůř... či Jerofejevova Moskva-Petušky. Vzdor, sex a rvačky; touha po svobodě z nezbytí utopená v záplavě piv a levného vína. Maloměstský život na malebné periferii republiky však byl přece jen něco jiného než drsné živoření Pelcových hrdinů nebo sovětská realita. Koláček přináší jako svůj osobitý vklad laskavý i černý humor, ironii i sebeironii. Jeho záběr je však širší. Suverénně si "vystřihne" kafkovskou perzifláž (Jeskyně) či erotické minidrama (Vysvobození).