Koncentrační tábor Mellern slouží jako odkladiště vězňů – převážně Židů, kteří v důsledku tělesné slabosti již nejsou schopni práce. V nelidských podmínkách, špíně a o hladu, navíc pod kuratelou bezcitných fašistických katanů tady na sklonku války přežívá dvanáct „veteránů“, obklopených řadou nově příchozích zbídačelých kostlivců. Téměř všichni již ztratili svou osobnost, minulost a individuální lidské rysy, jejich ponížené lidství se omezuje jen na základní živočišné potřeby. Stali se pouhými vězeňskými čísly s koncentráčnickými mimikry. Přesto se mezi nimi najdou i tací, kteří si dokázali zachovat své já.