Požár celého světa nám nestačil, abychom se sjednotili. Jsme si tak vzdáleni, že bychom se nesešli ani o soudném dnu.
V rozvalinách po bitvě na turecké řece Sakaryi naleznou vojáci ohořelý tužkou psaný sešit. Jedná se o zápisky Ahmeta Celâla, který v bojích za tureckou nezávislost utrpěl zranění a léčí se v zapadlé anatolské vesnici. Vesničané přijímají svého istanbulského krajana s nedůvěrou, která časem přerůstá v otevřené nepřátelství. Inteligentní vlastenec, stoupenec Atatürkových snah o záchranu Turecka, naráží při každém pokusu o sblížení na nepochopení prostých lidí, udržovaných po staletí v nevědomosti a bídě hmotné i duchovní. Stává se cizincem ve vlastní zemi a znova a znova se vrací do bezvýchodného kruhu nevzdělanosti, zaostalosti, rozkladu národa a palčivých otázek o jeho budoucnosti.