Na osudech tří židovských dívek – z Polska, Holandska a Francie – autor otevírá téma židovských dětí, které přežily druhou světovou válku v úkrytech.
Dočteme se o polské Židovce Sophii, které spolu s její matkou zařídil jejich otec falešné doklady a rodné listy prokazující křesťanský původ. Sám krátce poté zmizel a rodina o něm už nikdy neslyšela; matka tak s malou Sophií zůstala sama a v neustálém strachu z prozrazení přežily celou válku. Díky tomu, že hovořila německy, pracovala jako písařka u místního SS důstojníka, který ani netušil, že zaměstnává Židovku. Malou Floru odložila matka nejprve do kláštera, a když i tento úkryt začal být příliš nebezpečný, putovala holčička do bezdětné rodiny francouzsko-švédských manželů, kteří byli chráněni švédskou ambasádou. Malou Carlu zase spolu s její matkou ukrýval holandský holič.
Kniha se věnuje i tematice vlivu dětských traumat na život v dospělosti obecně: v kariéře, navazování vztahů, ale i v psychické vyrovnanosti a povědomí o vlastních kořenech.