Dvořákovi ke světovému věhlasu dopomohla laskavá podpora a přátelství staršího kolegy Brahmse, který ve svých dvaceti letech podobně otevřenou náruč našel u manželů Clary a Roberta Schumannových. Brahmsův vztah ke Claře patrně stojí i za Klavírním kvintetem f moll op. 34. Skladbu původně rozvrženou pro smyčcové kvinteto Brahms na jaře 1864 přepracoval na Sonátu f moll pro dva klavíry. Smyčcová ani klavírní verze však Claru stále zvukově neuspokojovaly; teprve kombinace klavíru a smyčců přinesla kýžený kontrast a barevné bohatství. Clara Schumannová se ujala klavírního partu při soukromé premiéře díla, kterému přiřkla "symfonický charakter". Toho se mu bohatě dostává i na předkládané nahrávce. Smyčcovým kvintetem G dur op. 111 chtěl údajně Brahms své dílo uzavřít, a je proto jakýmsi ohlédnutím za hudbou, která jej provázela životem - od Beethovena, Schuberta, vídeňského valčíku, přes současníka Richarda Wagnera až po Brahmsovy oblíbené uherské motivy.
Od Dvořáka k Brahmsovi. Strhující symfoničnost v komorním obsazení.
Pavel Haas Quartet: Veronika Jarůšková - 1. housle, Marek Zwiebel - 2. housle, Luosha Fang - viola, Peter Jarůšek - violoncello. Boris Giltburg - klavír, Pavel Nikl - viola
Johannes Brahms – Klavírní kvintet f moll op. 34:
- 1. Allegro non troppo
- 2. Andante, un poco adagio
- 3. Scherzo. Allegro - Trio
- 4. Finale. Poco sestenuto - Allegro non troppo
Johannes Brahms – Smyčcový kvintet č. 2 G dur op. 111:
- 5. Allegro non troppo, ma con brio
- 6. Adagio
- 7. Un poco allegretto
- 8. Vivace ma non troppo presto
