Výbor z veršů z období let 1988 – 2010 je záznamem životního zrání a postojů svébytného horala, boxera, restauratéra a také psychiatrického pacienta, který přes různá úskalí neztratil chuť žít. Nejde o sladkobolné veršotepectví, nýbrž o apelativní výpovědi s přesahy k sociální baladice meziválečné avantgardy. Na prahu šedesátky autor dochází k pozvolnému zklidňování a novému životnímu ukotvení.