Kdysi se mě jedna novinářka zeptala, proč mluvím o bývalých pacientech jako o střízlivých přátelích. Důvod je prostý, protože mi jako přátelé připadají. Přátelství nebo spřízněnost cítím i vůči lidem, s nimiž jsem se setkal jen letmo nebo o kterých jsem slyšel. Mými přáteli se, vážení čtenáři, můžete prostřednictvím této knihy stát i vy.
Kniha, kterou držíte v rukou, není učebnice, ale kamarád. Můžete ji otevřít na kterémkoli místě, kousek si přečíst, a pak se věnovat něčemu jinému. Můžete při její četbě třeba pít čaj, poslouchat hudbu nebo se vesele kodrcat v hromadné dopravě. Vlastně s pitím čaje raději opatrně, kdybyste se začali smát, mohli byste se pobryndat.
A ne že bych zde popisoval jen veselé věci, ty ale převažují.