„Bylo mi čtrnáct, když jsem musel poprvé do nemocnice. V levé noze mi našli osteosarkom. Nechal jsem školy, opustil známé prostředí a začal nový život.“ Tak začíná autorova desetiletá anabáze, při níž putoval po různých zdravotnických zařízeních. Se silnou dávkou černého humoru líčí vlastní zážitky i osudy stejně postižených dětí a vzájemnou solidaritu. A seznamuje čtenáře se světem „žlutých lidí“, kteří jsou pro štěstí člověka nepostradatelní.