Když měl stručně zhodnotit normalizační básníky, napsal jejich ústy, jejich perem: Moje věčné image,/ z prdelí mít garage. Před pětatřiceti lety jsem si všiml, že jsem v antikvariátě na Na Můstku denně. Z pro nás mystického prostoru "zezadu z krámu" mi přinesl jednu z tisíců tehdy zakázaných knih. Václav Renč, Setkání s Minotaurem. Tisíckrát jsme spolu mluvili. Nejde o to, že věděl o literatuře hodně. O románu Juliena Greena Každý ve své noci řekl, že "tu knihu vypil". A hučel do mě fascinaci "dračí setbou" - Paměťmi Václava Černého. Někde za tím se odehrával jeho životopis, o němž jsem mnoho nevěděl, někde za tím se vpíjelo jeho psaní, o němž jsem nevěděl vůbec. A někde mezitím stisk jeho ruky, chechtot nad normalizačním "blaženým pozemšťanstvím". Setkejte se s Minotaurem, vstupte do jeho i do své noci. Asi nenajdete garage, ale napijete se.