Kniha shrnuje názory na osudovou křižovatku, na níž se podle něho moderní architektura ocitla. Pocity, které v lidech mnohé moderní stavby nebo urbanistické komplexy vyvolávají, jsou strohost, odlidštění, chlad, pocity úzkosti a odcizení. Krier analyzuje příčiny, jež k tomuto nežádoucímu působení vedou, a hledá řešení situace, do níž se současná architektura dostala. Patří k němu obnova tradičních postupů a respektování urbanistických zásad, které vyrůstaly po dlouhá staletí z potřeb lidí a jsou nezbytnou podmínkou pro příjemný a důstojný život. Tematika je těsně provázána s ekologií a ekonomikou, takže Krierova kniha není zdaleka určena pouze architektům, naopak je naléhavým apelem pro všechny, kteří si uvědomují, jak blízko se lidstvo dostalo ve své honbě za bezhlavou spotřebou k nebezpečí sebezničení. Text provázejí autorovy kresby, náčrty urbanistických konceptů a staveb.