Gradující psychothriller se sugestivní atmosférou, hororovými prvky a zápletkou na hraně paranormálna nezapře inspiraci klasikem žánru Stephenem Kingem – spíše než na potoky krve však sází na plíživý děs ze zla, jenž se skrývá v hlubinách lidské duše. Kniha je stejně brilantně napsaná jako dva předchozí tituly tohoto nadějného amerického autora (který má mimochodem české kořeny) - Dnes večer jsem se rozloučila a Hymna zármutku.
Ukážka z textu
Vlak se řítil neuvěřitelnou rychlostí a Eric mu stál přímo v cestě. Uskočil stranou, špičkou boty zavadil o kolej a málem upadl. Spěšně zvedl stativ a seběhl z náspu do trávy, kde leželo suché listí. Když kolem přeburácela lokomotiva, musel se odvrátit od kolejí a loktem si zaclonit obličej. Ozval se další ostrý hvizd, Eric vzhlédl a spatřil řadu projíždějících uzavřených nákladních vagonů, samé fádní odstíny černé a šedé, kromě jediného bílého vagonu s červenou firemní značkou minerálky Pluto. Z jeho otevřených posunovacích dveří se vykláněl jakýsi muž, nohy měl uvnitř vagonu, ruku zaháknutou o držadlo. Staromódní oblek s vestou, na hlavě buřinku. Když se vagon přiblížil, muž se podíval směrem k Erikovi, usmál se a zlehka ťukl do krempy klobouku. Ten drobný pohyb připomínal děkovné gesto. Tmavohnědé oči se vlhce třpytily a Eric si náhle všiml, že muž vlastně stojí ve vodě, jejíž část se vylévala z vagonu a v šeru halícím vlak šířila matný lesk.
Nákladní vlaková souprava zakončená černým brzdovým vozem zmizela, doprovodné chuchvalce dýmu se rozplynuly, na obloze po nich nezbylo nic. Silnicí projíždělo auto. Aby se vyhnulo zaparkované acuře, muselo krátce odbočit do vedlejšího pruhu. Žena za volantem vrhla na Erika tázavý pohled, ale ani nezpomalila, pokračovala dál k hotelu West Baden Springs. Uháněla v těsném závěsu za vlakem, který zjevně neviděla.
