Le Goffova teoreticky založená kniha stála před dvěma desetiletími u počátků dnes módního tématu sociokulturní paměti. V několika navzájem provázaných esejích se zde Le Goff zamýšlí jak nad mechanismy konstruování individuální a kolektivní paměti, tak nad psaním dějin jako takových. Všestranným způsobem si od pozdní antiky až po současnost všímá vlivů náboženských a politických představ na myšlení a psaní o dějinách a způsobů využívání obrazů dějin pro prosazování mocenských zájmů minulosti vzdálené a v duchu historismu uvažující přítomnosti. Předností této knihy je autorův fundovaný rozhled pro evropských historiografiích, jenž překonává tak typickou francouzskou izolovanost a zahledění se do sebe sama.