Martin Stropnický, kdysi herec, a písničkář, později ministr a velvyslanec a nyní opět herec, opět písničkář a navíc i vinohradský divadelní ředitel, v hutných fejetonech, groteskních povídkách, záludných výjevech z rodinného života, ale i veršem a písňovými texty statečně, byť ne vždy diplomaticky, vzdoruje mohutnému přívalu barvité postmoderní každodennosti, jak ji známe z tuzemského podání.