Někteří lidé se brání víře v přírodní duchy, protože je nemohou vidět. Proto jsou přesvědčeni, že se musí jednat o klamání smyslů. Ve skutešnosti jsme však i my neviditelnými duchy a můžeme se navzájem vidět jen proto, že jsme se přechodně zhmotnili v nějakém individuálním fyzickém těle, abychom mohli chvíli fungovat na pozemské úrovni.

Někteří lidé jsou v dobách silné zátěže nebo velké radosti, nebo když právě nemyslí na nic zvláštního, přechodně jasnozřiví, což je časté u mnoha lidí kteří přispěli k této knize.
Autorka se s námi chce podělit o své zážitky s elfy a skřítky. Zabývá se také zkušenostmi jiných lidí, kteří kontakt s těmito bytostmi zažili. Je to možné především v raném dětství nebo ve vypjatých situacích, kdy se člověk vyladí na jejich svět. Hovoří o vodních elfech, elfech stromů, vílách smrti, o gnómech, o elfech z říše zvířat, andělích a o jejich vztazích s lidmi.