Květa Legátová si získala čtenáře zejména jako autorka baladických a současně naturalistických příběhů sebraných v povídkové knize Želary (2001), za niž jí byla v roce 2002 udělena Státní cena, a novely Jozova Hanule (2002), jež původně vznikla jako filmový scénář, podle něhož byl natočen film Želary (2003). Dílo Květy Legátové je ovšem mnohem rozsáhlejší a zahrnuje několik desítek dramatických textů, ironické skeče i pohádky. A patří do něj i čtyři příběhy sebrané v této knize, které stojí na samé hranici detektivního žánru. Mají společného hrdinu, mladého rozpačitého vyšetřovatele poručíka Ryšku, který se postupně dobírá přesvědčení, že NIC NENÍ TAK PROSTÉ, jak se zpočátku zdá, a že pravda se skrývá mnohem hlouběji, než zpravidla naznačuje povrchní pohled. Čtenář se pak při jejich četbě může znovu přesvědčit o autorčině mimořádném citu pro psychologii dialogu a o jejím smyslu pro zvláštní dramatické, někdy i absurdní situace, jež mezi lidmi vznikají.