✅ Poštovné ZADARMO nad 39€ ✅ Knižná akcia každý mesiac ✅ Bezpečný nákup
Ve své nové knize se Blanka Kovaříková vydává po stopách jednoho z nejoblíbenějších herců poválečné éry, idola žen a dívek mnoha generací, kterého proslavila především postava krále Miroslava z notoricky známé pohádky Pyšná princezna. Krok za krokem může čtenář spolu s autorkou poznávat skutečnou tvář známého herce, jenž se nesmazatelně zapsal do filmové i divadelní historie. Na herce v knize zavzpomínali jak jeho blízcí, tak kolegové.
Ukážka textu z knihy
Přiznám se, že vztah budoucích rodičů Vladimíra Ráže, Anny
Pincové a Františka Ráže, mě přitahoval tím víc, čím méně se
o něm dá – vlastně již téměř po sto letech – zjistit. Vladimír Ráž za
svého života neposkytl příliš mnoho rozhovorů, a pokud už svolil,
pečlivě vážil slova. O své mamince ovšem občas vyprávěl. Říkal, že
mu hodně četla, díky ní si zamiloval verše, pohádky a líbeznou mateřštinu.
O tatínkovi v rozhovorech nemluvil. Jistě měl své důvody.
Jedním z nich byl fakt, že tatínek František sloužil u armády ještě
za Rakouska-Uherska a za první republiky a o tom by se dalo těžko
otevřeně hovořit v dobách, kdy u nás vládl socialismus. A v novém,
polistopadovém zřízení se ho už žádný novinář na tatínka neptal
– možná proto, že to nikoho ani nenapadlo. Nemyslím si, že by
Vladimír svého otce neměl rád, a proto v rozhovorech snad stranil
mamince. Spíš k ní měl povahově blíž, nacházel u ní větší porozumění
pro svou romantickou duši a pro své umělecké sklony. Když
byly za války zavřené vysoké školy, a Vladimír tedy nemohl studovat
medicínu a zvolil místo toho konzervatoř, otec mu řekl: „Však
ty se na medicínu vrátíš.“ Uměleckou školu bral na milost jen jako
náhražku, za jiných okolností by synovu volbu schválil jen stěží.
Ale vraťme se k příběhu Vladimírových rodičů. Budoucí maminka
Anna se narodila 29. září 1886 v pošumavské obci Neurazy
mezi Nepomukem a Plánicí. Když jí byly čtyři roky, byl její tatínek
Jan Pinc povolán do nedalekého Kramolína jako správce školy.
V Kramolíně 28. srpna 1888 přivedli na svět Josef a Marie Rážovi
syna Františka. K prvnímu setkání s Annou mohlo dojít v době,
kdy se oba stali žáky zdejší jednotřídky. Dětí v té době ve zdejším
regionu postupně přibývalo, a tak Zemská školní rada rozhodla
o stavbě větší školní budovy, která byla zkolaudována v září 1913.
To už do ní chodilo kolem stovky žáků.
František Ráž pokračoval ve studiu na měšťanské škole v Nepomuku
a brzy se měl vydat ještě mnohem dál do světa. Pátého října
1905 narukoval k hudbě pěšího pluku č. 77 v Přemyšli. Tady, v haličské rovině, kudy do Evropy odjakživa směřovala vojska z východu,
vyrostla jedna z největších rakousko-uherských vojenských pevností,
která měla chránit starý kontinent před ruskými hordami. Pětačtyřicet
kilometrů vnějšího opevnění, dvaačtyřicet pevností pro
pěšáky a pětadvacet dělostřeleckých pevností. Vnitřní patnáctikilometrové
opevnění zahrnovalo další pevnosti, sklady, prachárnu, kasárna,
dílny, silnice… František tu naštěstí boje první světové války
nezažil, sloužil zde jen do 4. září 1909 a dosáhl hodnosti desátníka.
Možná mu k povýšení dopomohl jeho hudební talent – ovládal prý
velmi dobře hru na několik nástrojů. Proč se právě tehdy rozhodl
přestoupit k četnictvu, netušíme. Každopádně ho tohle rozhodnutí
přivedlo do četnické školy v bosenské Tuzle. Odtud se dostal na
četnickou stanici Kozluk, kde setrval do konce roku 1913.
Recenzie a kritiky
Rok vydania:
2012ISBN:
9788073886097Rozmer:
145×205 mmPočet strán:
224Väzba:
pevná s prebalomJazyk: čeština
