Na první pohled Despentesová nešetří nikoho kolem sebe: arabáči, zazobanci, katolíci, machos a mnozí další — ti všichni od ní dostanou pěkně na frak.

Poněkud dezorientovaná Lucie asistuje při pátrání po zmizelé dospívající dívce. Vyšetřování vede záhadná osoba přezdívaná Hyena a Lucie je po watsonovském způsobu neustále fascinována a často také frustrována efektivitou a někdy až přílišnou přímočarostí, s jakou její kolegyně k případu přistupuje.

Vyprávění v první osobě střídají kapitoly v er-formě pojednávající o dalších postavách: o pohřešované puberťačce Valentině, která „spala s každým, kdo se namanul — v domnění, že v posteli se člověk praxí zdokonaluje, stejně jako když cvičí na piáno“; o jejím otci spisovateli, který si napsal své vlastní heslo na Wikipedii; její krásné matce Vanesse, která vždy šla za svým cílem; nebo o „parádním“ arabském bratranci Jasínovi.