Nic není bolestnější než ztráta milovaného člověka. A nic není děsivější než pozvolné blednutí vzpomínek na mrtvého. Po dceřině tragické smrti se matka nechce vyrovnat s tím, že čas odvívá kdysi tak živé vzpomínky, které by matka neměla zapomenout. Teprve když začne studovat Bachovy Goldbergovské variace, zabývat se skladatelovým životem, interpretovat notový zápis a hrát tuto skladbu, zjistí, že hudba může být mostem k dceři.

Harmonie, různost forem a tónů Bachovy hudby evokují a najednou přinášejí scény z jejího života s dcerou, od narození po ukončení školy, dny na dovolené, jejich rozdílné představy o životě, ale i okamžiky mimořádné blízkosti.