Jsem kočka, jsem černá, bydlím ve velkém parku opravdového blázince a vím toho docela dost o bláznivých pacientech a jejich bláznivých příbuzných a bláznivých lékařích a také o normálních lidech a kočkách a kytkách a stromech a lavičkách a kantýně a cigaretách a spoustě dalšího, jen o dětech ne, ty sem nesmí. A napadlo mě, že by to třeba mohlo zajímat i někoho jiného než jen voňavý parapet doktorky PasDeDeux, kterému o tom všem občas předu. A tak to budu vyprávět vám. Kdyby vás to otravovalo, udělejte takové to lidské kššš a já půjdu někam jinam. Neurazím se. Jsem na lidské kššš za ta léta zvyklá.