Uznávaný španělský spisovatel Juan Marsé se dílem Ještěrčí ocásky vrací do válečných let ve frankistickém Španělsku a jeho prostřednictvím se také vypořádává s traumaty dětství, zvláště se smrtí své matky, jež zemřela při porodu. Marsé byl vychován v náhradní rodině.

Vypravěčem je dosud nenarozené dítě, chlapec existující v lůně své matky. Ta žije v Barceloně s dospívajícím synem Davidem v nuzných poměrech a navíc ji sleduje policie: manžel, jinak opilec a sukničkář, nepohodlný režimu, musel uprchnout.

Autor nevypráví jen příběh jako takový, nýbrž líčí i dojmy, nálady a prožitky dospívajícího Davida, jehož svět je zabydlen přítomnými i nepřítomnými postavami. Ať už je to jeho ještě nenarozený bratr, uprchlý otec nebo pilot RAF, jehož rodiče kdysi schovávali a který se sblížil s matkou. Největší Davidovou starostí jsou časté návštěvy nenáviděného inspektora Galvána, který nejenže pátrá po Davidově otci, ale bezpochyby se i jemu líbí jeho maminka. Z útržků Davidova snění a rozhovorů se pak jako mozaika skládá skutečnost. Magické, volně navazující motivy, které si do ní pozorný čtenář zasazuje, se tu opakují stejně, jako se Davidovi zjevují a stále vracejí hlasy v rokli, kde tráví spoustu času. Tady s kamarádem uřezávají ještěrkám ocásky s dětsky pitoreskním záměrem, z něhož dospělé mrazí.

Román Ještěrčí ocásky představuje hluboký, smutný, mistrovsky napsaný příběh, zachycující intimní prožitky a traumatické životní situace. Navzdory hořkosti a tragičnosti osudu působí děj až nadpozemsky, jakoby z jiného světa, kde sice skrytě, ale nepochybně stále existuje láska.