Druhý román Davida Mitchella líčí příběh Eidžiho Mijakeho, venkovského chlapce z malého ostrůvku na jihu Japonska, který přichází do Tokia hledat svého nikdy nepoznaného otce. Musí se přitom vypořádat s nejrůznějšími nástrahami – od čiré velikosti a anonymity Tokia přes zášť neznámých příbuzných a žoldáků jakuzy až po bezbřehost vlastní fantazie. Pokud totiž Eidži právě nepátrá po otci, neskrývá se před gangstery nebo nečte deníky svého prastrýce, podléhá barvitým denním snům. Kombinace jeho představ s usilovným blouděním po přelidněné metropoli vytváří pozoruhodně mnohovrstevnatou románovou mozaiku, v níž Mitchell uplatňuje vtip, smysl pro parodii a svoji typickou jazykovou tvořivost.