Kolem třetího a čtvrtého roku vypravují snad všichni rodiče dětem pohádky, zvláště o zvířatech. Protože bývají plné prostoty a srdečnosti, děti je rády poslouchají a nechají se unášet nejen jejich fantazií, nýbrž i poučností: bystře si všímají pohádkových ctností, jako jsou například poslušnost, štědrost, upřímnost, pravdomluvnost a úcta ke stáří, a chtějí je napodobovat. Mají tedy rodiče v pohádkách generacemi vyzkoušený výchovný prostředek, jímž mohou nenásilně do svých ratolestí zasévat dobro.