V časech, které dnes známe jako první tisíciletí po Kristu, pokrývaly většinu Evropy neproniknutelné lesy. Lidí bylo poskrovnu a jejich životy byly těsně spjaté s vírou v bohy. Ti byli různí a mezi sebou se přetahovali o smrtelníky, kteří se jim budou klanět. O své místo bojovali i slovanští bohové, jejichž víra se střetávala se severskou mytologií, od západu na ni tlačili pyšní Keltové a z jihu mašíroval starý dobrý Řím. Navíc se po kraji začali stále častěji potulovat podivní trhani, kteří tvrdili, že je jen jeden bůh a nějaký Ježíš Kristus je jeho synem. Na to, kolik po zemi chodilo lidí, bylo v božských sférách poněkud těsno. Slovanští bohové se snažili šířit své dobré jméno, a proto vyslali šiřitele své víry do světa. Vedla je Slavika...
