Svědectví ženy, která přežila věznění v KLDR a podařilo se jí i s malým dítětem uprchnout do Mongolska, odtud do Jižní Koreje a posléze do Kanady. Autorka s mrazivou věcností popisuje podmínky v zemi, naprostou lhostejnost státních představitelů k utrpení lidí a všudypřítomné policejní špehování. Lidé už často nejsou zvyklí uvažovat sami za sebe a zcela mechanicky vykonávají nařízení pohlavárů, aktivně donáší na spolupracovníky, provádějí veřejnou sebekritiku a o vůdci si nedovolí ani zapochybovat. Neméně šokující je i náhled do prostředí věznic a pracovních táborů.