Vývoj náročných softwarových aplikací, složitých sítí, robotů a jiných komplexních systémů je veden zvýšenými nároky na jejich inteligenci, autonomii, bezpečnost a spolehlivost. Zkoumáním těchto jevů a zákonitostí dospíváme ke sledování paralel v reálném prostředí: ve fyzikálních systémech, mnohobuněčných organizmech, společenstvích zvířat, ekonomických a politických systémech apod. Této problematice se věnuje perspektivní obor informatiky na rozhraní softwarového inženýrství, umělé inteligence a několika přírodních a společenských disciplín, multiagentové systémy. Hledá odpovědi na otázky jako „Jakou architekturu mají mít tyto systémy?“, „Jaké části mají obsahovat a jak budou tyto části spolupracovat pro dosažení požadovaných cílů?“, „Jak dosáhnout adaptability těchto systémů na změny v prostředí?“ nebo „Jak lze dosáhnout vzpamatování se z chyb, opravy a posílení odolnosti bez vnějších zásahů?“