Román Chilské nokturno (2000) se z celku Bolañova díla nevymyká tematicky - zachycuje spisovatele konfrontovaného s totalitním režimem -, ale stylem. Monolog umírajícího kněze, básníka a literárního kritika Sebastiána Urrutiy Lacroixe alias Ibacacheho je méně věcný, než bývá u Bolaña obvyklé, o to je však hudebnější, má spád a těžko se dá přerušit. Kněz si v horečce na smrtelné posteli promítá klíčové okamžiky života ve snaze obhájit se před nařčeními "zestárlého mladíka", jímž je pravděpodobně on sám.