Konkurz na vývoj a výrobu elementárního cvičného letounu domácí konstrukce, který by nahradil zatím používanou německou techniku, vypsalo MNO zřejmě již někdy v prvních měsících roku 1946. Zadání požadovalo dvoumístný letoun se sedadly za sebou, schopný plné akrobacie i při
maximální vzletové hmotnosti, plně vybavené oba kokpity včetně přístrojů, samozřejmostí bylo dvojí řízení včetně ovládání klapek z obou kokpitů. Dále byly požadovány hydraulické brzdy podvozku, osvětlení kokpitů, polohová světla a další vybavení. Letoun měl být výrobně jednoduchý, schopný snadné seriové výroby. Jako motor byl určen výrobek pražské firmy Walter - Walter Minor 4-III o výkonu 77 kW/105 HP, s nímž měl letoun dosáhnout maximální rychlosti 200 km/h, cestovní rychlosti 180 km/h a nastoupat měl do 3 500 m, při stoupavosti 13 min. na 2000 m.
Publikace popisuje vývoj, porovnávání konkurenčních typů, zavádění do služby a službu v čs. vojenském letectvu, jednoho z nejslavnějších poválečných letounů doma a v zahraničí. Tyto stroje svými akrobatickými verzemi umožnily naším pilotům získat mnoho titulů na světových soutěžích včetně titulu mistra světa v letecké akrobacii.