Chtělo by se říci: "...Ty dobrý a milý čtenáři knih, teď zlehka zavři oči a nech se unášet chvějivým zvukem větrných varhan, šuměním suchých trav, dusotem koní, zpěvem ptáků nad sluncem pozlaceným jezerem a mnohohlasným koncertem neúnavných žabích pěveckých sborů na okrajích mokřin... Jak bys pak ale mohl se zavřenýma očima číst další řádky této knihy - a jak by sis mohl prohlížet na jejich stránkách čas zastavený neúprosnou spouští fotoaparátů? Ba ne, raději měj oči otevřené..." Jan Matěj Krnínský