Tentokrát přichází Miroslav Fišmeister se sbírkou nazvanou Nohy z Kalymnosu. Jako u knih předchozích, i zde je příznačný už název. Příznačný proto, že Fišmeisterova obraznost není nikdy jednorozměrná, nikdy prvovýznamová, nýbrž je nejednoznačností samou. Na konotačním poli jeho lexikálního rejstříku se vždy hraje nejvytříbenější hra s významy. Autor proplétá denotáty a asociace, metafory a aluze, paraboly a hyperboly s ničím (a s nikým) nezaměnitelnou lehkostí, úsporou a velkým vtipem. Ovšem v těchto bravurních zkratkách to temně vibruje podzemními vulkány intenzivních bolestných existenciálních prožitků… A říkám rovnou, že Fišmeister zraje jako irská whisky a že v případě Nohou z Kalymnosu jde o jeho dosavadní básnický vrchol.