Druhý ze čtyř svazků čtivé historie britské námořní moci za druhé světové války líčí období, v němž Královské námořnictvo stálo samo proti námořním silám evropských mocností Osy a čelilo jednak náporu německých hladinových lodí zejména ve vodách Atlantiku, jednak snahám italského námořnictva, později mohutně podporovaného německým letectvem, o ovládnutí Středozemního moře. Autor popisuje hon na německou bitevní loď Bismarck, detailně rozebírá boje ve Středomoří a podrobuje drtivé kritice britskou strategii v letech 1940 až 1941, především pak Churchillovy snahy o ofenzivní akce bez ohledu na stávající poměr sil na příslušných bojištích. V závěru pak líčí zhmotnění noční můry britských náčelníků štábů – trojí hrozby britskému impériu – vstupem Japonska do války a zbytečnou ztrátu britských bitevních lodí Prince of Wales a Repulse při strategicky pochybené koncepci „pevnosti“ Singapur.