„Proč? Proboha, proč?! Jak to mohl ten člověk udělat?“ křičí matka oběti. Speciálně vyškolenému policejnímu důstojníkovi v roli vyjednavače se v této pocitově vypjaté chvíli dere do myšlenek věta, že „zločin je jediným útočištěm nečinné, netrpělivé a žádostivé bez významnosti“, ale současně si i uvědomuje, že citátem z Dostojevského by vdané chvíli nic nezmohl.