Padesátiletá Kateřina žije vedle muže alkoholika. Vdá dceru, později se žení také syn. Kateřina uvažuje jako většina žen jejího věku. Došla na konec života, i když ten její byl na city tuze chudý. Ve skrytu duše zůstává však mladou holkou, která nepřestává snít o lásce. Kateřině se přání vyplní. V lázních poznává přítele, s nímž její sny docházejí naplnění. Ženská v mých letech, která si ještě dělá nárok na lásku, připadá všem směšná. Lásku si přivlastňují povětšině mladí. Ale co my, které jsme ji ztratily velmi záhy a bráníme se prožít zbytek života ve stereotypu a věčném přehlížení? Láska je krásná, pokud se pohybuje v pomyslných mantinelech. Jakmile se z nich však vybočí a stane se z ní posedlost, pak se jedná o nemoc ducha. Držme Kateřině palce, aby jí láska poskytla to, co dlouhá léta postrádala.