Když nám bylo jedenáct, Oliver Ford Pemberton mě donutil skočit ze střechy stodoly. Říkal, že si při skoku z tří metrů nohu zlomit nemůžu.
Lhal.
(Můžete si tak zlomit i klíční kost, což si podle mě zasloužil.)
Kéž bych mohla říct, že to byl poslední hec, který jsem si od něj nechala líbit, poslední sázka, kterou jsem s ním uzavřela, a že to bylo naposledy, co jsem mu věřila.
Ale nebylo.
Protože se opovážil dospět v krásného, okouzlujícího a sexy muže. A jak jsme stárli, výzvy byly nemravnější – a sázky vyšší – až mě nakonec zanechal roztříštěnou na kusy. Zapřísáhla jsem se, že už s ním nikdy nepromluvím.
Ale dvacet let po tom hloupém skoku ze střechy se mi vrátil do života a nutí mě, abych kvůli němu riskovala úplně všechno: svou práci, svou sebeúctu a své srdce.
