Příběh osvětimského fotografa Wilhelma Brasseho zachycuje v podobě biografického románu pět let jeho života, které strávil ve vyhlazovacím táboře jako vězeň.. Wilhelm Brasse se narodil v rakousko-polské rodině. Protože odmítl přísahat věrnost Hitlerovi, byl deportován v roce 1940 jako vězeň do Osvětimi. Díky svým zkušenostem s fotografováním a dobré němčině byl vybrán do oddělení identifikace, aby zde fotografoval vězně. Musel pořizovat fotografie lidí jdoucích na smrt, obrazovou dokumentaci šílených lékařských pokusů na lidech, ale také podobenky nacistů pro jejich blízké. Zhotovil přes 50 000 snímků a zasloužil se o to, aby alespoň jejich částečné zachování posloužilo coby svědectví o osvětimských hrůzách. Po skončení války již nikdy více nebyl schopen fotografovat.