Jako terapeuti závislostí na návykových látkách si musíme být zcela jasně vědomi rozdílu mezi přijetím osobnosti a přijetím jejího chování. Je to důležité proto, abychom nejen zaručili akceptaci pacienta a účinně ho léčili, ale také abychom ho dokázali naučit přijmout sebe sama. Nepřijímáme špatné (zraňující a sebezničující) chování člověka závislého na návykových látkách, ani se netváříme, že je přijímáme. Člověka ale přijímáme jako lidskou bytost, která stojí za to, abychom jí pomáhali.
