Malíř Klingsor trochu připomíná Járu Cimrmana, ačkoliv se na rozdíl od něj věnuje pouze jednomu uměleckému oboru. Jeho život je ovšem stejně podivuhodný. Na stockholmské malířské akademii například maluje stranou ostatních studentů, kteří se dlouho domnívají, že je cosi jako školník nebo vrátný. V Paříži zase pilně obchází všechny výtvarné školy, ale do žádné se neodváží vstoupit — přesto později s oblibou mluví o zásadním vlivu "pařížského období" na celou svoji tvorbu. V románu o fiktivním malíři Klingsorovi si autor tak trochu dělá legraci sám ze sebe i ze spisovatelů a umelců vůbec. Pomocí pečlivě dávkovaného humoru, ironie a sebeironie se mu daří nevážným způsobem nastolovat smrtelně vážná témata.
