Kniha poprvé komplexně zpracovává širokou škálu materiálu, pojednávajícího o vytvoření umělého člověka, golema. Autor zkoumá vztahy mezi jednotlivými texty a jejich historickým a duchovním rámcem. Jeho líčení se soustředí mj. na dříve zanedbávané konkrétní techniky stvoření umělého člověka, jichž ve středověku existovala už celá řada.

Obsáhlé pasáže se věnují přehledu koncepcí golema v severoevropské a španělské literatuře středověku, jakož i koncepcí křesťanských a židovských v době renesančního zájmu o člověka. Moše Idel také vyslovuje tezi, že účelem koncepce golema bylo udělení mimořádného statusu židovské elitě, která tak byla obdařena schopností vládnout nadpřirozeným silám, jež vyplývala z hluboké znalosti hebrejského jazyka a jeho magických a mystických hodnot.