První román proslulé anglické spisovatelky vyšel v roce 1915 a Woolfová na něm pracovala v době, která pro ni byla neobvykle těžká, a kdy trpěla opakujícími se depresemi. Dílo si drží tradiční románovou podobu, ale již v sobě skrývá zárodky toho, co zdobí autorčinu vrcholnou tvorbu: inovativní vypravěčský styl, vhled do ženské psychiky, téma sexuality a smrti. V roce 1920 si Virginia Woolfová do deníku napsala: „Každý den od dvanácti do jedné si čtu Plavbu... je to taková směsice obrazů – místy jasně srozumitelných a vážných – místy hravých a povrchních – místy pravdivých jako slovo Boží – místy silných a plynoucích lehce a dokonale... Nad nedostatky se rdím studem, a pak věta, jasnozřivě vyjádřená představa mi tváře rozpálí úplně jiným pocitem. Vlastně musím tu mladou ženu obdivovat: jak odvážně se vrhá přes překážky – a psát tedy opravdu umí, to se jí musí nechat!“