Sbírka je pozoruhodná nejen svým obsahem (verše z let 1945-1989) a svými osudy (původně vyšla samizdatově v edici Česká expedice), ale především svou koncepcí. Autor zvolil poněkud nezvyklý přístup: ke každé "starší" básni přiřadil s odstupem mnohdy desetiletí "novodobý" protějšek, jenž je velice často protimluvem nebo přinejmenším ironickým zrcadlem nastaveným tomu kterému textu. Přestože Jaromír Hořec je rozený lyrik, osloví jeho sbírka také svým společenským akcentem; zahrnuje totiž zkušenosti protektorátu a čtyřiceti let komunistické nadvlády.