Hardrocková éra - to byla exploze! Jen málokdy v dějinách došlo k tak rychlému vývoji nějakého uměleckého směru, jako právě hudby počátkem sedmdesátých let - a jen u málokterého nástroje to bylo po všech stránkách tak patrné jako právě u bicích. Nesmělé beatové rytmy nahradilo nejširší spektrum úplně nových doprovodů - od těch rockově razantních, valících se nezadržitelně jak lokomotiva, přes odlehčeně šlapající funkové groovy až po neskutečně složité jazzrockové vzorce. Bicí souprava se zvětšila bez přehánění několikanásobně - stačí jen vzpomenout sety Keithe Moona nebo Neala Smithe o více jak dvaceti bubnech!

Paul Schenzer