Peruánský autor Sergio Bambarén je hlasatelem snů… A stejně jako ve všech svých předešlých knihách i v této se pouští na cestu za velikým snem, na cestu za osvobozením ducha a životní pravdou.

Jako děti prý všichni mluvíme Jazykem pravdy, řečí, kterou k nám promlouvá příroda a všechno živé, ale kterou postupem času stále víc zapomínáme, až ji jednoho dne zapomeneme docela. Dospějeme a začneme si myslet, že nejdůležitější ze všeho je zaměstnání, dům, auto, prestiž a kariéra. A přitom nám pořád něco chybí, něco nám říká, že takhle to přece být nemůže, že tohle přece není celé. A právě tohle se stalo hrdinovi téhle knížky. Zmatený okolním světem se usadí na útesu nad mořem, aby se na místě svého dětství pokusil nalézt odpovědi.

Místo toho se potká s prazvláštním starcem jménem Shaun, od něhož dostane dar. Knihu, která však není obyčejným zábavným nebo dobrodružným čtením. Starý surfař se v ní vyznává ze stejného hledání a bolestné touhy, jakou právě prožívá mladý muž.

V kapitolách o základních pravdách lidského života, jako jsou láska, osamělost, svoboda, strach… se obrací do samého nitra a pomalu před námi otevírá „učebnici“ onoho pradávného Jazyka pravdy, na nějž se všichni můžeme znovu rozpomenout.

Zemřít není zlé. Zlé je nežít naplno, nabádá nás moudrost vesmíru a dodává: Nikdy není pozdě prohlédnout a dovolit svým snům, aby roztáhly křídla a konečně se svobodně rozletěly…