Tato studie se zabývá vztahy mezi civilní správou a armádou. Existuje jen málo faktorů podstatnějších pro stabilitu občanských vlád, než je právě vztah mezi profesionální armádou a společností, jíž má sloužit. Dobře fungující a soudržná armáda je paradoxně zároveň zárukou stability režimu a zároveň možnou hrozbou pro občanskou vládu. Proto političtí vůdci, ať už demokratičtí, nebo autoritativní, přijímají taková opatření, kterými si zajistí loajalitu armády vůči vládnoucímu režimu a zaručí, že armáda bude podřízena procesům dle ústavy a podřídí svoji vlastní politiku občanské autoritě. Tato studie se zabývá vztahem mezi civilními a vojenskými vůdci v Československu v letech 1948–1983.