Škola patří stejně jako láska a smutek k nejvýraznějším motivům celé „ságy Peanuts“, a tak není divu, že je jí zasvěcen i čtvrtý výbor Snoopy po škole. A jak naznačuje hned jeho název, škola není pro Charlese Schulze tak docela idylické místo, nevinná vzdělávací instituce, ale především svérázné a mnohdy pořádně drsné společenské prostředí. Mnohé rysy „normální“ společnosti jsou v ní vyostřeny do groteskní podoby: tyrani jsou ve škole tyranštější, krásné holky krásnější, šplhouni šplhounštější, drzouni drzejší, pitomci pitomější a podivíni podivnější. A nikdo se s nikým zrovna nemazlí, učitele nevyjímaje. Koho by ještě léta nepronásledovaly sny o zvlášť sveřepém matikáři, angličtinářce či učiteli tělocviku. Ale přes všechny ústrky a tíživé nároky, které s sebou vstup do nemilosrdné školní reality nese a které Schulz ve svých stripech zachycuje s důvěrnou znalostí, i tady svítá naděje a daří se velké legraci.