✅ Poštovné ZADARMO nad 39€ ✅ Knižná akcia každý mesiac ✅ Bezpečný nákup

Seznamte se s nejšarmantnějšími filmovými hvězdami současnosti, herečkami, které jsou nejen krásné a talentované, ale mají i to pověstné „cosi“ navíc. Tato kniha podrobně mapuje jejich dosavadní životní i profesní cestu, nechybí ani pikantnosti a skandály, které je na ní provázejí. Knihu doplňuje fotografická příloha.

Ukážka textu z knihy

Julia Robertsová
Americká krása
Ztělesňuje všechno, co jsme si zvykli ztotožňovat s třpytivou
představou velké hollywoodské hvězdy. A sny
a touhy spjaté s touto představou navíc dokázala zformovat
na počátku 90. let, kdy většina lidí fenomén hvězdy považovala
v jeho tradiční podobě za přežitý. Obhájila svůj status
i v době, která si jej navzdory vzrůstající pozici žen ve společnosti
spojovala stále ještě především s muži. Ve svém oboru
se tak Julia Robertsová jako jediná herečka vyrovná nejúspěšnějším
kolegům – Tomu Hanksovi či Tomu Cruiseovi. I s bezprecedentním
honorářem 25 milionů dolarů za fi lm (v roce
2003 za starosvětský snímek Úsměv Mony Lisy) patří mezi
herecké rekordmany.
Poměřovat její kouzlo vydělanými penězi se jaksi nesluší,
Robertsová se nicméně stala první herečkou v historii, která
dostala za fi lm dvacetimilonový honorář (titulní role ve fi lmu
Erin Brockovich jí v roce 2000 vynesla současně i jejího prvního
a dosud jediného Oscara). I když jí nedávno na paty začaly
šlapat – pokud jde o výdělky – Angelina Jolieová nebo Sarah
Jessica Parkerová (a také Reese Witherspoonová), své těžce
vydobyté, výlučné postavení si udržuje i v současnosti. I po
čtyřicítce, kterou završila v říjnu 2007, totiž Robertsová patří
k těm několika málo ženským hvězdám v poválečné historii,
na jejichž fi lmy se chodí bez ohledu na to, kdo je na plátně jejich
mužským partnerem. Nebo dokonce žádného partnera
mít nemusí: za příklad může posloužit armádní důstojnice
Hazeltineová v povídkovém snímku Na sv. Valentýna (2010),
která v letadle naváže velmi hezký vztah se spolucestujícím
(který je homosexuál) a pak spěchá domů za „mužem svého
života“ (kterým je její malý syn).
Doménou Robertsové navzdory opatrným exkurzům do
nezávislé a „umělecké“ sféry zůstávají žánrové snímky, přičemž
podstatu její kinematografi cké existence tvoří ten nejženštější
žánr ze všech, romantická komedie. Dokonce až do
té míry, že i do thrillerů nebo realisticky působících psychologických
fi lmů si s sebou přináší vážný, až úzkostný pohled
třpytivě tmavých očí i svůj proslulý úsměv – rozzářený výraz
vzbuzující představu, že někde na světě existuje muž, který
ji smí líbat. Tahle představa je s Robertsovou natolik spjatá,
že jí autoři romantické komedie Notting Hill (1999) vybavili
jako základním pocitem intelektuálského britského knihkupce
v podání Hugha Granta. Protagonistu snímku Rogera Michella
postava Robertsové zaujme jako náhodná návštěvnice
jeho krámku – ale skutečně zajímat ho začíná teprve ve chvíli,
kdy si uvědomí, že jde o hollywoodskou hvězdu Annu Scottovou.
Vyprávění pak táhne kupředu hrdinova snaha stát se
mužem, který tuhle ženu může líbat a vyvolávat na její tváři
zmíněný šťastný výraz.
Příběh, který hrdinky Julie Robertsové divákům zas a znovu
vyprávějí, se většinou odehrává právě mezi počáteční utrápenou
nejistotou outsidera vtělenou do úzkostného pohledu
a fi nálním triumfem završeným právě „vítězným“ úsměvem.
Robertsová samozřejmě prostřednictvím svých hrdinek nenabízí
divákům žádný dokonalý recept na život: útěcha, kterou
zas a znovu poskytuje, je však půvabná a ve stylizovaném hollywoodském
ráji dobrých konců působí legitimně. Navzdory
podobám, které v jednotlivých fi lmech a nejrůznějších žánrech
získává, je ovšem příběh, který nám Julia Robertsová vypráví,
velmi americký: je to story o naději, pohádka o úspěšném překonávání překážek. Jde pochopitelně o starou dobrou
vyprávěnku o Popelce, která nezůstává nečinně sedět v koutě
nad rozsypaným hrachem, ale která si to odhodlaně namířila
na to jediné správné místo bez ohledu na to, že se to pro
ni zdánlivě nehodilo. A nic na tom nezmění ani komediální
pohádka Sněhurka (2012), ve které si Robertsová vzhledem
ke svému věku a smyslu pro humor nezahrála odstrkovanou
mladičkou, naivní, ale samolibou, žárlivou a zlou královnu.
Vítězný charakter postavy, se kterou si Julii Robertsovou
ztotožňujeme, jen zdůrazňuje skutečnost, že její postava
často vstupuje do vyprávění jako „ta druhá”, přičemž roli
uspokojivého objektu touhy hraje jiná herečka. Tento postup
úspěšně používá Svatba mého nejlepšího přítele (1997), kde
její hrdince objekt milostného zájmu (Dermot Mulroney)
odloudí konkurentka v podání Cameron Diazové, romantická
komedie Zlatíčka pro každého (2001), kde Robertsová
hrála upozaděnou sestru fi lmové hvězdy v podání Catherine
Zeta-Jonesové, či melodrama Druhá nebo první (1998),
kde ztvárnila nezralou mladou ženu, jež se v rodině pokouší
nahradit milencovu bývalou umírající partnerku v podání
Susan Sarandonové.
Činorodá Popelka Julie Robertsové možná není ani nejchytřejší,
ani nejkrásnější na celém světě. Své místo ve světě
si často spíš vytváří, protože tam dosud trapně chybělo, než
aby je nacházela nebo dokonce obsazovala na úkor někoho
jiného. Kdyby ovšem v případě robertsovského příběhu šlo
o nějakou agresivní feministickou historku, nemohla by mít
tak obrovský ohlas: vždycky znovu je po ruce starosvětsky
ozbrojující úsměv, který uhladí všechny hrany a potvrdí
nám, že se nacházíme v bezpečném prostoru konzervativních
hodnot.
Přestože jde o ten nejbanálnější příběh, dokáže mu herečka
vdechnout svěžest, opravdovost a přirozenost – což je nejspíš
hlavní příčinou skutečnosti, že její fi lmy jen na americkém
trhu dosud vydělaly téměř dvě a půl miliardy dolarů. Tato ikona
působí jako od pohledu otevřená, vstřícná, energická žena
tradičního typu, která patrně zvládne jeden z nejtěžších úkolů
ženské herecké hvězdy – totiž přehrát se po čtyřicítce z rolí
milenek do mateřských a mentorských partů. Jako důkaz
mohou posloužit i pouhé mluvené role Robertsové – laskavá
pavoučice, jíž propůjčila hlas v dětském snímku Šarlotina
pavučinka (2006), nebo hrdinčina terapeutka v romantické
komedii Láska, svatba, manželství (2011), kterou režijně debutoval
hereččin partner ze Svatby mého nejlepšího přítele,
Dermot Mulroney.
Robertsová se vymyká kultu mládí ovládajícímu současnou
globální popkulturu a operuje s našimi emocemi mimo
aktuální časoprostor, i když současně kopíruje nejobvyklejší
vztahové a sociální modely. Ovládá kouzlo, které nás nutí přestat
vnímat schémata, o jejichž rozviklávání a potvrzování se
opírá existence každé herecké hvězdy.
Robertsová má v sobě eleganci, i když (což činí s oblibou)
hraje docela obyčejné ženské – navenek lehounce vulgární,
upovídané a špatně oblečené. V pomyslných růžových bačkorách
ve tvaru králíčků, vyhrazených koketním hollywoodským
zlatíčkům, nikdy nebyla pouze roztomilá: zachovala si vždycky
elegantní chůzi modelky, čekající s nezdolnou a oprávněnou
důvěrou na to, až ji pozvou nahoru na předváděcí molo.