Vyspat se do růžova. Bez problémů přejíždět po městě tramvají. Užít si klidnou dovolenou u moře a nestrachovat se, že každý pupínek může znamenat nevyléčitelnou nemoc… Takový život mají „panikáři“ málokdy.
Úzkost jim v hlavě vytváří katastrofické scénáře hodné hollywoodského trháku a běžné úkoly můžou představovat nepřekonatelnou překážku. Spisovatelka Alžběta Bublanová v deníkových zápiscích upřímně popisuje, jaké to je existovat s panikou po boku a jak – a jestli vůbec – se dá nezvaná návštěvnice našich myšlenek obelstít, nebo je prostě potřeba se s ní naučit žít.