Dana Huňátová působila hned od 11. 12. 1989 coby vedoucí kabinetu nově jmenovaného ministra zahraničí, do 10. 12. 1989 disidenta a kotelníka, Jiřího Dienstsbiera. V reportážní knize vzpomíná na to, jak Václav Havel a Jiří Dienstbier založili nezávislou československou zahraniční politiku a jaké skvělé renomé naše země ve světě v té době měla. Poutavým a civilním stylem na základě vlastních deníkových zápisů popisuje zákulisí vzniku čs. zahraniční politiky od prosince 1989 do zániku ČSR na konci 1992. Zmiňuje nejen úspěchy, ale i jednání, a směry, které nakonec neuspěly.
Též odkrývá kořeny politických rozporů, např. konkrétně mezi ministry Dienstbierem a Václavem Klausem, které byly na počátku politické polarizace prodemokratických sil. Kniha je doplněna nejen fotografiemi od „dvorního“ Havlova fotografa Tomkiho Němce, ale též fotodokumentací z NATO, MZV, ze soukromých archivů a několika faksimile dokumentů z Kanceláře prezidenta republiky.
Úvodní slovo napsal další z někdejších ministrů zahraničí Jaroslav Šedivý. Závěrečné slovo je z pera Madeleine Albrightové, která si Jiřího Dienstbiera a Václava Havla velmi vážila a autorka knihy se s ní osobně znala.
