✅ Poštovné ZADARMO nad 39€ ✅ Knižná akcia každý mesiac ✅ Bezpečný nákup
„MEMOÁRY BEZ RUKAVIC“ OD MIKEA TYSONA, BÝVALÉHO MISTRA SVĚTA TĚŽKÉ VÁHY - A LEGENDY V RINGU I MIMO NĚJ.
Filozof, hvězda Broadwaye, boxer, zločinec – za tři desetiletí na očích veřejnosti se Mike Tyson vzepřel stereotypům, očekáváním a konvencím. Ze šikanovaného kluka z nejchudší čtvrti Brooklynu se stal Tyson jedním z nejatraktivnějších a nejzuřivějších boxerů historie - a také nejmladším mistrem světa těžké váhy všech dob. Ale jeho záře v ringu byla častokrát ohrožena bezohledným chováním. Léta bujarých večírků, násilnických soubojů a trestních řízení si vybraly svou daň: v roce 2003 spadl Tyson na úplné dno, odsouzený zločinec, zbankrotovaný, pointa tisíců špatných vtipů v televizních show. Ale vybojoval si cestu zpátky; jako člověk, který tvrdil, že byl závislým „na všem“, si opět vydobyl úspěch, svou důstojnost a lásku své rodiny: svou triumfální one-man show, nezapomenutelným výkonem ve filmu Pařba ve Vegas, svým nově nalezeným štěstím a vyrovnaností v roli otce a manžela. Tysonův příběh je fascinujícím americkým originálem.
Tyson zaznamenává své bouřlivé stavy nahoře a dole brutálně upřímně, syrově a častokrát vesele, ale taky stejně upřímným a přímočarým způsobem, jaký jsme od něj jako od legendárného sportovce očekávali. Pozoruhodná cesta z brooklynských ghett k celosvětové slávě a špatné pověsti a nakonec ke klidné moudrosti - Čistá pravda nejsou jen skvělými sportovními memoáry, ale také biografií, která přetrvá věky.
Ukážka textu z knihy
MĚLI JSME SPORY S KLUKAMA, KTEŘÍ SI ŘIKALI PUMY. Byl rok 1976 a žil jsem v Brownsville v Brooklynu a tohle byli kluci z naší čtvrti. V té době jsem se potuloval se skupinkou z Rutland Road, která si říkala Kočky. Byla to parta kluků z Karibiku z nedalekých Crown Heights. Dělali jsme vloupačky a někteří z našich kamarádů z řad gangsterů měli spory s Pumani, takže jsme je chodili zahánět do parku. Normálně jsme zbraně nepoužívali, ale tohle byli naši kamarádi, tak jsme si pár těch sraček nakradili: nějaké pistole, magnum ráže .357 a dlouhou pušku M1 s bajonetem z první světové války. Nikdy nevíte, co najdete, když se lidem vloupáte do baráku. Takže jsme si tak kráčeli ulicí se zbraněmi v rukou, nikdo na nás nevyběhl a kolem ani nebyli žádní policajti, aby nás zastavili. Dokonce jsme ani neměli pytel, abychom si do něj tu pušku schovali, takže jsme se jen každých pár bloků střídali, kdo ji ponese. "Hele, támhle jde!" řekl kamarád Haiťan Ron. "Ten chlápek v červených pumách a v červeném roláku." Ron si všiml kluka, kterého jsme hledali. Když jsme se rozběhli, dav lidí v parku se rozestoupil, jako když Mojžíš rozdělil Rudé moře. Udělali dobře, protože "prásk", jeden z mých kamarádů začal střílet. Jakmile uslyšeli střelbu, všichni šli k zemi.
Když měla moje matka nějaké peníze, rozhazovala je. Byla skvělá parťačka, vždycky kolem sebe měla spoustu kamarádek a taky bandu chlapů. Všichni popíjeli, popíjeli a popíjeli. Nekouřila marihuanu, ale všichni její kamarádi ano, takže jim drogy dodávala. Kouřila jen cigarety, Kool stovky. Kamarádky mojí matky byly prostitutky nebo minimálně ženy, které s muži spaly za peníze. Žádná vysoká úroveň nebo aspoň pouliční prostitutky. Než se potkaly s tím chlapem, prostě jen u nás odložily své děti. Když si je pak přišly vyzvednout, někdy měly na šatech krev, kterou jim máma pomáhala vyčistit. Jednoho dne jsem přišel domů a bylo tam bílé dítě. Co to do prdele má znamenat? pomyslel jsem si. Ale takhle přesně vypadal můj život.
S Versacem jsem se setkal přes jednu italskou novinářku, která za mnou přijela do Catskillu na rozhovor. Byla to velice atraktivní žena, o několik let starší než já. Vzal jsem ji do patra, měli jsme sex a všiml jsem si, že nosí prádlo od Versaceho. "Předvádím pro něj," řekla mi. "Můžu ti obstarat všechno oblečení, jaké chceš. Seznámím vás." Vescase byl frajer. Nabídl mi, že mi oblečení dodá, ale já byl příliš netrpělivý. "Pokud počkáš, pošlu ti všechno zadarmo," řekl mi. "Pošli mi, co máš a já si koupím, co můžu, jo?" odpověděl jsem. Žil jsem ve světě fantazie. Jel jsem pro oblečení do Londýna a do Paříže a všichni prodejci vybíhali ze svých obchodů.
"Šampione! Šampione!" křičeli a snažili se mě dostat do svých krámů. Vzal jsem si Concorde, abych zaletěl za holkou, procházeli jsme se ulicemi a celé město se zastavilo. Doslova nás museli vtáhnout do obchodů, jak jsme byli obléháni. Ve Vegas to bylo horší. Šel jsem do Versaceho obchodu v Caesars a celé obchodní centrum museli zavřít. Užíval jsem si tu pozornost. Rozhlížel jsem se po oblečení a nepřemýšlel způsobem Děkuju mockrát, na lidi v obchodě jsem se díval zle. Ani jsem se neobtěžoval, že bych si ty věci vyzkoušel v kabinkách. Prostě jsem se svlíkl do spodního prádla uprostřed obchodu. Byl jsem tehdy parádně vyrýsovaný a stovky lidí se přes výlohu koukaly, jak si zkouším šaty. Když jsem uviděl v davu dívku, která se mi líbila, řekl jsem jednomu prodavačů: "Pusťte ji dovnitř, prosím." Vešla. "Chceš tady zůstat a pomoct mi vybírat oblečení? Potřebuješ něco?" zeptal jsem se jí. Když jsem s nakupováním skončil, nechal jsem jim tam 300.000 dolarů. Versace ze mě šílel.
O několik dnů později jsme se s Hope sešli v RnB. Seděl jsem vedle ní a ptal se, jak bylo ve škole, když jsme zahlédli, jak dovnitř vešel Wesley Snipes. Omluvil jsem se a vykročil směrem k němu. Wesley se na mě podíval a zpanikařil.
"Mikeu, prosím, neprašti mě do tváře, tou si vydělávám na živobytí," řekl. "Chlape, nedělej si starosti kvůli té záležitosti s Hope. Má jen zlomený srdce." A oba jsme se rozesmáli.
