Kniha je formálně členěna jako deník, v němž dny mají podobu příběhů. Každý den je možné zemřít, spáchat sebevraždu, zamilovat se, zradit přítele nebo odcestovat do Indie. A do této země odlétá několik dní před "sametovou revolucí" se skupinou vlivných kulturních pracovníků protagonista knížky. Na našem zastupitelském úřadu v Bombaji zažívají na obrazovce televizoru rozpad režimu, který měl trvat "na věčné časy". "Kulturträgři" se ožerou, chtějí znásilnit servírku, ale deprese netrvá dlouho. Vědí, že se svými kontakty se neztratí. Naopak ty, kteří se domnívali, že láska a pravda zvítězí nad lží a nenávistí, čeká deziluze. Vítězí vlivné zájmové skupiny, obratní podvodníci s bankovními konty, zkorumpovaní strážci zákona. Takhle nějak vypadá cesta do pekla.

Společenské změny jsou v knížce zachyceny především obrazem mocenského boje v tehdejším Československém rozhlase. Mladí kariéristé se dostávají na vlivné pozice, a když neuspějí, objevují se na šéfovských místech zase v jiných institucích. Milují moc, peníze, kvalitní alkohol a luxusní děvky. Provoz porevolučního rozhlasu dokreslují i tzv. Opožděné rozhovory s lidmi, kteří před rokem 1989 nemohli publikovat či vystupovat na veřejnosti.