Kniha je druhým svazkem povídek Saula Bellowa, který byl za svou tvorbu v roce 1976 oceněn Pulitzerovou cenou a v témže roce i Nobelovou cenou za literaturu. Obdivuhodné stylistické schopnosti tohoto autora se v povídkách neprojevují o nic méně než v románech. V jeho próze, která zaznamenává životní radost, oceňujeme invenci a druh humoru, který lze právem nazvat metafyzickým. Ve všech povídkách dávné hodnoty nenásilně prostupují dynamickou životní realitu. Precizně vykreslení hrdinové povídek jsou často staří muži, kteří vzpomínají na zážitek z dětství nebo z mládí. Jejich příběhy a postoje dokážou u čtenáře vzbudit nejen pochopení, ale i laskavost a něžnou účast.