Sto veselých příběhů o lékařích, lékařkách, zdravotních sestrách a pacientech. Stejně jako u Boccaccia je v knize 100 příběhů, narozdíl od něj však jde o příběhy skutečné, pouze jména jsou někde pozměněna. Také Doležalovu vyprávění dominují vztahy mezi muži a ženami, v prvním plánu často láska a sex, v druhém pak hluboká moudrost. V pozadí příběhů, tu zábavných či pikantních, jinde vážných či poněkud drsných, se vždy jako červená nit táhne obdiv a úcta k lékařskému povolání se všemi jeho radostmi a strastmi. Příběhy anekdotické povahy jsou zde nenásilně prokládány úvahami filozofickými, přírodovědeckými, psychologickými a sociologickými. Knížka zcela jistě pobaví, ale pozornému čtenáři poskytne i dostatek podnětů k přemýšlení nad sebou samým, jeho bližními a celým světem a děním kolem nás. Lékařům a zdravotníkům tato kniha připomene mnoho vlastních komických i tragikomických příběhů, ostatním pak toto prostředí přiblíží a potvrdí dobře známou pravdu, že totiž jejich zdánlivě sebevědomí doktoři jsou nakonec také jen lidé, se všemi svými slabostmi.